První pes byl obrovská zkušenost
O přestávkách jsem s ním ‘natajňáka’ chodila před školu, aby se vyčůral a pak mi celou hodinu spal na klíně zavrtanej ve vestě. Když byl větší, o přestávkách jsem za ním vždycky běžela domů, podrbala ho, vyvenčila a běžela zase zpátky.
Tehdy jsem ještě nevěděla, co takový „mít psa“ znamená. Jak se učí, aby nečůral na koberec, přišel když zavolám, nekousal všechno na co přijde a něco jako „dej pac“ se dělo jen v kreslených filmech.
Po pár lekcích na cvičáku jsem jako 14ti letý koště s ročním torpédem na vodítku brečela do polštáře lítostí a vztekem, že mě to moje trdlo nikdy nebude poslouchat. Našla jsem tehdy ještě v knihovně (to byl snad internet ještě přes pevnou linku a né v každý domácnosti), jak se cvičí pes a jak mu porozumět. Začala jsem Bartíka trénovat sama a zjistila, že to jde. A že to jde líp než na cvičáku, kde děláte jeden povel společně s dalšími 10 lidmi a jen tehdy, kdy na vás přijde řada.
O 2 roky později už Bartík uměl základní poslušnost. Běhal se mnou agility, uměl dát packu, poprosit a takové ty jednoduché roztomilé povely, co jsem si načetla v knížkách a okoukala z televize. Žádný zázrak to nebyl a rozhodně to nebylo na žádné závody, ale já na sebe v tu dobu byla dost pyšná, protože jsem to zvládla sama a najednou to nebyl pes, ale můj nejlepší kámoš.
Mrzí mě, že jsem tehdy BARF neznala
Když Bartíkovi bylo 5, začala mu vypadávat srst a měl strašný lysiny. Zjistili mu, že má onemocnění štítné žlázy a od té doby musel brát denně léky. Tím se mu i změnil jídelníček a dlouho trvalo, než jsme mu našli ty „vhodné“ granule. Do té doby jsem myslela, že nic jiného než granule pro psy není. Ale to jsem se dost sekla. Doteď mě mrzí, že jsem se o BARFu nedozvěděla už tehdy. Myslím, že bych mu ulevila od spousty problémů, co měl s trávením, zuby i srstí.
Když Bartík před 2 lety na svoje 12té narozeniny odešel, myslela jsem, že jiného psa mít nezvládnu, ale už po pár týdnech mi bylo jasné, že život bez psa není pro mě.
Po druhé úplně jinak
Po necelém roce jsem si v útulku našla Poppi, je to kříženka australského ovčáka, border kolie, labradora, … a asi ještě tak 5ti plemen, které asi nikdy nezjistím. Od začátku jsem chtěla dělat vše správně a nejlíp jak zvládnu. Proto když jsem si jí jako 3měsíční 6ti kilovou kuličku chlupů celou zablešenou a s rozházeným trávením brala, věděla jsem, že granule ani z dálky.
Necelý měsíc byla na rýži, vařené mrkvi a kuřecím mase. Pak jsme pomalu začaly najíždět na syrovou stravu a Poppi se během týdne naučila na syrové maso a přílohy a problém s trávením byl ten tam. Ještě než jsem si pro Poppi jela, tak jsem x týdnů pročítala knížky, weby, blogy a diskuze o BARFování, abych pochopila podstatu tohohle stylu krmení a třeba to někdy dokázala předat dál.
Už rok a půl s Vetamixem
Hned ze začátku jsem začala brát maso, doplňky a ostatní věci od Vetamixu, protože jsem na něj všude dostávala jen dobré recenze jak na internetu, tak z osobních zkušeností a chtěla jsem pro ni jen to nejlepší. Už rok a půl jsme mu věrní a nemůžeme být spokojenější. Za tu dobu jsme vyzkoušely snad všechno z jejich nabídky a vybraly naše favority, které bereme pravidelně a vždycky vezmeme něco navíc 'na testovačku'.
Maso, kosti a vnitřnosti na každodenní stravu je jistota a trvanlivé konzervy a salámy na cesty nebo na zapomenuté večery, kdy nerozmrazím včas maso jsou skvělým doplňkem BARFu.
Kdybych měla porovnávat granule a BARF, tak v kolonce PRO u granulí by bylo maximálně „jednoduchost na přípravu“. Ale kdo z nás, co milujeme naše chlupáče by kvůli lenosti a ušetřeným minutám přešli na granule?
Snad jsem vás ne-upsala ke spánku, a budu se těšit snad u dalšího článku.:)
Napsala Androniki & Popcorn
