RYBNÍK JE NUDA, JEDEME NA HORY
Představa strávit dovolenou v horách společně s naší „psí partou“ se u nás začala formulovat teprve nedávno, kdy mi bylo jasné, že prázdniny, které vyvalení strávíme u rybníka budou sice dobré, ale vcelku nuda. Vzhledem k Caesarovému nadšení vylézt na každý kámen, umožňující vyhlídku na okolí, padlo konečné slovo při rozhodování destinace na jakoukoli horskou turistiku (jako člověk, který s sebou všude tahá i svůj foťák, byly samozřejmě klíčové i top fotografie našich předchůdců na těchto túrách ... kdo by taky odolal a nechtěl mít tak hezké fotky, že ano ...). Zatímco loňské prázdniny jsme strávili v Dolomitech v Itálii (díky nimž jsme se, mj. zamilovali všichni do hor), letos jsme, vzhledem k současné situaci, volili destinaci dojezdově bližší – Štýrsko (Rakousko).
NEPLÁNUJI RADŠI SE DOBŘE ZABALÍM
Pokud bych zde položila otázku „Co si myslíte, že je před takovou cestou do hor nejdůležitější?“, věřím, že převážná většina by odpověděla „Pořádně si ji naplánovat.“ Protože už za sebou ale pár takových psích výletů máme, mohu si dovolit oponovat. 99,9 % našich dobrodružných českých i zahraničních cest začalo vždy zoufalstvím nad nově vzniklou (nikým neplánovanou!) situací s nutností improvizace a změny celého výletního plánu. Z toho důvodu volím vždy jako nejdůležitější – správně se nabalit (protože když s sebou má váš krátkosrstý pes lehkou bundu navíc, nemáte za mrazivé letní noci při bivakování uprostřed ničeho v horách ve spacáku pocit, že každou chvíli umrznete – každopádně pokud má někdo tip na to, jak narvat bulíka k sobě do spacáku, sem s ním).
CO PATŘÍ DO PSÍHO ZAVAZADLA
K našemu základnímu psímu vybavení na každou delší horskou túru patří vždy voda pro psy, skládací miska a konzervy. Ty používáme hlavně při cestování, protože výkřik civilizace, jménem lednice (kam by šel takový barf uschovat), by u nikoho z naší obsádky v batohu neobstál. Dále poté náhubek, postroj s vodítkem a pamlsky. Pamlsky se zdají být velmi chytrým tahem především do oblastí s obtížnějším terénem, kdy je zapotřebí natvrdlejšího pejska trochu navést na správnou cestu, aniž by se s radostí rozeběhl ze skalnatého svahu vzápětí následován vámi (protože jej máte samozřejmě připnutého na sedáku). Samozřejmě chybět nesmí ani lékárnička (naše obsahuje elastická obinadla, vatu, izotermickou fólii, dezinfekci, jehlu, stříkačku, smectu, antihistaminikum a psí botičky, které rádi používáme už jako prevenci, protože kamenité horské stezky nejsou vždy zrovna přívětivé na psí tlapky).
TĚM VÝHLEDŮM SE NIC NEVYROVNÁ
Jak již bylo řečeno, jako cílovou destinaci tohoto našeho prodlouženého víkendu jsme letos vybrali Štýrsko. Konkrétně se jednalo o lokality poblíž městečka Seewiesen. Na začátek túry jsme zvolili na rozehřátí trasu pohořím Hochschwab, na niž jsme navázali výstupem k nedaleké chatě Schönleitenhaus. Celé okolí je velmi dobře přístupné pěší turistice, bez problémů se ovšem dá přiblížit i autem (za menší poplatek). Prostředí druhého zmiňovaného místa nabízí také hned několik okružních stezek, dle náročnosti a fyzické kondice účastníků. Troufám si říci, že všechny z nich jsou pro zvládnutí se psy bezproblémové. Na rozdíl od naší první trasy, vedoucí k vrcholu Hochschwab, se druhá varianta zdá o něco více „dog friendly“ a zdržujeme se zde tedy o něco déle. Pro místní všudypřítomné krávy jsou naši psi zajímavou atrakcí a my během cesty například zjišťujeme, že odvážný pes plemene Akita Inu při pohledu na přežvykující rohaté stvoření, úplně strne, čekajíc co se bude dít dále. V tu chvíli se k nám ale už neotřele až hrubě snaží připojit i stádo jalovic, takže dobrovolně přidáváme do kroku. Vysoká (na naše poměry vysoká) nadmořská výška, do níž se v Rakousku dostáváme, probouzí v našich psech rozené horaly. Jindy líná a unavená těla zabírají ze všech sil do místních kopců a táhnou jejich majitele k vrcholu. Protože vědí, že nahoře přijde vždy odměna formou nádherného výhledu a pamlsků, kterým se máloco vyrovná. A právě to je určitě jeden z důvodů, proč se s naší psí partou vydáme i na další dovolenou do horských oblastí.
Napsala Monika
