PŘÍBĚH DRUHÝ BELA + RORA (DORA)
"Hlava rodiny prosazovala většího psa s logickým argumentem, že malé plemeno zasedne či zalehne a že stejně nejlepší by byl dobrman, kterého měl. Já jsem prosazovala psíka z útulku, jelikož jsme vždycky měli útulkáčky a byli to vděční mazlíčci. Dceři to bylo jedno, prostě chtěla psa."
Nastalo hledání vhodného plemene
Na FB jsem si s oblibou četla příhody bulteriéra Dexe a strašně se mi toto plemeno zalíbilo, hlavně se mi líbila jejich šaškovská povaha a milující nátura. Zkusmo jsem tedy předhodila rodině návrh na bulteriéra a návrh jednoznačně prošel, tak jsem zkusila přidat plyn a zkusit ještě navrhnout nějakého toho „bulíčka“ zachránit z útulku, nebo množírny. Tento návrh prošel také, ale ukázalo se to být celkem složité. Odepsali jsme asi na 2 nabídky zachráněných bulteriérů, ale neměli jsme štěstí.
Až mi jednou kolegyně v práci ukázala na FB stránku Psího depozita v Litvínově, kde zrovna psali o dvou zachráněných bullteriérkách které se jmenovaly Rora a Bella. Mělo jim být asi dva roky. Bulinky byly z příšerných podmínek právě ze zrušené slovenské množírny. Každá z nich si prošla peklem.
Nelenila jsem a okamžitě jsem zavolala
Po osobní návštěvě v psím depozitu u Niki Markové jsme z poměrně slušného počtu zájemců byli vybráni a Roru jsme si mohli adoptovat. Bára byla v extázi a my jsme nadšeně nakupovali výbavu a hračky pro nového pejska.
Nastal den D a my jsme si Roru – kterou jsme přejmenovali hned na Doru vezli domů. Nebudu lhát, začátky byly těžké. Dora neměla žádné sociální návyky, když jsme přišli domů, tak se hned vrhla na připravené misky, kde vypila všechnu vodu a vyjedla všechny připravené granule.
Chvíli trvalo, než pochopila, že nemusí hned všechno vypít a sníst, že vodu bude mít stále a jídlo bude pravidelně dostávat. Také vykonávání potřeby venku jsme jí museli naučit, takže první tři dny jsme s ní neustále chodili v půlhodinových intervalech ven a hlasitě jsme ji chválili za každé vyprázdnění venku. Po třech dnech pochopila a první krůček k socializaci měla za sebou.
S poslušností nám pomohl králodvorský Dog univerzal. Napravování pošramocené psychiky ale trvalo delší dobu. Vysvětlit jí, že každého psa, kterého potká nemusí sežrat je v podstatě problém, který přetrvává i dnes 😊.
Nakonec jsou z jedné bulinky dvě
Druhou bulinku Bellu si adoptovala zpočátku jiná rodina, se kterou jsme byli v kontaktu, když bylo potřeba Bellu pohlídat, tak šla k nám do „školky“. Po delší době se opět Dora a Bella viděly. Po prvotním trochu drsnějším přivítání od naší Dorky už ale naštěstí byl klid a holky vesele řádily u nás v bytě, až se bytovka otřásala v základech.
V srpnu 2018 nás čekalo velké stěhování a z Dorinky se měl stát venkovský pes. Současně jsme se dozvěděli, že Bellinčina adopce nevyšla a tak bylo jasné, že Bellinka bude taky naše. Holky byly nadšené z velké zahrady i z vycházek do okolních lesů, Dora si naštěstí zvykla na voříška naší babičky Lízu a nesežrala jí, naopak ji obě holky co seniorku ctí a chrání.
A jak jsou na tom dnes?
"Obě milují lidi, zbožňují návštěvy, dokonce i pošťačka se k nám nebojí a klidně jde až na terasu s balíčkem."
Bellinka je velká pohodářka, neublíží nikomu a ničemu, jen když se mazlí, tak je jako chlupatý tank. Dorinka má stále problém s živými tvory – na svém „dead listu“ už má 1x kočku, 1x krtka a 2x rejska (u jednoho si nejsme jisti, zda nedostal jen infarkt při pohledu na tu zubejdu), jinak je to ale duše něžná a mazlivá.
Obě jsou spokojené a rozmazlované bull slečny, které milují postel, gauč, dobré jídlo a nás. My jsme rádi, že je máme, že jim můžeme sloužit, drbat je, mazlit a když jsme hodní, tak nás vezmou na procházku 😊.
A co jsme získali my?
Krom chlupů všude po domě hlavně spoustu nezištné lásky, humorných situací a odolnost. Nikdy bychom je za nic nevyměnili a myslím, že rasa bullteriér už je pro nás láska na celý život. Jsou to opravdu klauni, trošku autisti, ale především psi s velkým srdcem.
Dora, Bella a jejich rodina Jarda, Verča, Bára, babička a Líza.
Pokračování příště...
