Poté jsme se rozhodli vydat k Mumlavským vodopádům. Původně jsme měli v plánu jít pěšky. Ale jelikož jsme po předchozí zkušenosti nedůvěřovali naší GPS navigaci, která zase psala, že cesta trvá hodinu a půl, tak jsme raději nasedli do autobusu. Zrovna, když jsme měli vystupovat, tak se Tobby pozvracel. Byla jsem přesvědčená, že s sebou mám sáčky, protože je přece vždycky beru. Jenže jako na potvoru sáčky zůstaly po naší ranní příhodě v hotelu na koberci. Takže mi nezbylo nic jiného než vysypat sušené plíce od Vetamixu do batohu a použít tuhle nouzovou variantu. Při úklidu mě provázeli soucitné pohledy spolucestujících, protože jsem asi byla totálně bílá. Trochu jsem se chvíli bála, že Tobby tu za chvíli nebude jediný tvor, kterému je na zvracení.
Nakonec jsme z autobusu vystoupili s povelem za 50 metrů zahněte doprava. Jenže tentokrát se můj přítel rozhodl s GPSkou poprat po svém. Najednou řekl, že už přece ví, kde to je, protože už vidí vodu. A kde je voda, tam je vodopád, to dává rozum :). Ujišťuji vás, že to tak vždycky být nemusí. Došli jsme k něčemu, co se vzdáleně vodopádům podobalo a tak jsme spokojeně usoudili, že to asi bude ono. Jenže jsme se celou dobu prostě fotili u splavu. Teď si asi říkáte, že jsme asi úplně hloupí. Jenže tohle byl náš první výlet s Tobby a tak jsme museli dost slevit ze spousty nároků. Žádné čtyři hvězdy, žádný wellness nebo velké snídaně. Prostě jiná dovča a tak jsme byli ze spousty věcí krapet unavení a dělali sem tam nějaké ty boty.
Ale pojďme se vrátit k našemu splavu. Nakonec nám došlo, že to asi nebude to, co jsme hledali. A tak jsme se vydali ještě pátrat po vodopádech, které jsme nakonec skutečně objevili. Cestou domů jsme byli fakt unavení a tak jsme si rozhodli dát limču v jedné mile vyhlížející hospodě. V onom rodinném rodinném podniku ale stála jedna limonáda neskutečných sto korun. Protože už jsme ale nemohli dál, tuhle částku jsme obětovali. Tobby doplnil energii vodou s několika pamlsky. A pak už jsme chvátali na autobus. Díky hospodě nám na lístek zpátky chyběly dvě koruny. Pan řidič byl ale prima, nenechal nás ve štychu a zahlásil nám dokonce i zastávku, kde jsme měli vystoupit.
Do hotelu jsme dorazili k večeři během níž Tobby okouzlil místní děti a nejvíc jednoho chlapečka. A protože to byl vnuk majitele, mohl nakonec Tobby běhat volně celý večer. A to byl náš druhý den. A REKAPITULACE? Tobbyho ranní nehoda, Tobbyho autobusová nehoda. Přítel to nedomyslel a my se fotili dvě hodiny u splavu. Díky předražené limče nám nezbylo na lístky. Autobusák nás zachránil. A Tobby to večer nakonec zase všechno zachránil. Pokračování příště.
Článek sepsala Monika Hejbarová
Přečti si první díl
